Pre samosprávy, ktoré vsadili na inteligentnú energetiku

Co je významné, není důležité. Co je důležité, není významné. Média nás neustále odvádějí od problémů, které navždy ovlivní naše životy, ve prospěch bezvýznamných témat zatemňujících mozek. Podle aktuálních předpokladů znovu zažijeme nejteplejší rok v historii. Předchozí rekord jsme naměřili v roce 2015, předtím v roce 2014. Patnáct z šestnácti nejteplejších roků jsme zaznamenali ve 21. století.

Každý z posledních čtrnácti měsíců překonal rekord pro nejteplejší měsíc v historii. Pořád dokola však slyšíme některé lidi opakovat starou mantru, se kterou poprvé přišla fosilní lobby, že oteplování planety skončilo v roce 1998.

Arktický led poslední zimu pokrýval nejmenší plochu v historii měření. Na Sibiři napadá a zabíjí lidi i populace losů epidemie anthraxu (sněť slezinná), protože mrtvoly nakažené touto zákeřnou nemocí byly od poslední větší epidemie zamrazeny v permafrostu, který nyní rozmrzá.

Indii v současnosti ničí pravidelné střídání sucha a záplav, způsobené vysychající půdou a tajícími ledovci v Himalájích. Jižní a východní Afriky byly kvůli suchu zařazeny na seznam oblastí s humanitární krizí. Po celé Americe planou lesní požáry, korálové útesy ve všech oceánech umírají.

V médiích jsou tyto tragédie rámovány jako důsledek El Niňa, který vzniká oteplením Tichého oceánu v důsledku zeslabení Humboldtova proudu. Podle výzkumu však tento jev může pouze za pětinu oteplení zaznamenaného v letošním roce. Vliv El Niňa již pominul, rekordy stále padají.

Před osmi měsíci se 177 států dohodlo, že nepřekročíme průměrné oteplení planety o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální době. Letos jsme překročili už 1,3 stupně, rychleji než kdokoliv očekával. V tomhle ohledu se vědci mýlili. Říkali nám, abychom očekávali klimatickou krizi v druhé polovině století. Ovšem klimatická krize je už tady.


Naděje v táboře demokratů

Možná jste to přehlédli, ale nejpozoruhodnějším aspektem současného předvolebního manifestu platformy americké demokratické strany schváleného minulý týden ve Filadelfii je pozice ke změnám klimatu. Kampaň Hillary Clintonové slibuje národní a celosvětovou mobilizaci za záchranu klimatu, kterou jsme neviděli od druhé světové války. Podle manifestu platformy se bude Clintonová snažit přejednat existující obchodní dohody tak, aby chránily životní prostředí, zastaví těžbu ropy v Arktidě a Atlantiku a zařídí, že Spojené státy budou v polovině století brát energii pouze z čistých zdrojů.

Manifestu má nicméně i několik zásadních rozporů. Jeden příklad za všechny: Demokraté si myslí, že zastaví změny klimatu pomocí stavby letišť a cest. Chlubí se současným rekordním prodejem aut a slibují rušení takzvaných „byrokratických červených pásek“, což je výraz používaný korporátními lobbisty pro zákony na ochranu veřejnosti, které nenávidí. V těch částech, kde platforma kráčí správným směrem, je přesto velmi dobrá. Dokazuje vliv Bernieho Sanderse a jeho lidí, které dosadil do komise vytvářející program platformy.


monbiot
Patnáct z šestnácti nejteplejších roků jsme zaznamenali ve 21. století. Foto Mark Garten, UN Photo


Uhelný Trump

Na druhé straně máme Donalda Trumpa. Co bychom tak od něj čekali? Změny klimatu jsou podle něj výmyslem, který rozšířili Číňani, aby americkou ekonomiku učinili nekonkurenceschopnou. Manifest jeho platformy působí dojmem zamilovaného dopisu uhelnému průmyslu.

Píše se tam například, že uhlí je čistý, dostupný a spolehlivý energetický zdroj. Bude bránit fosilní průmysl zastavením pařížské klimatické dohody, zastavením financí pro fondy OSN na řešení klimatických problémů, zničením plánů současného prezidenta Baracka Obamy pro rozvoj čisté energetiky a zákazem regulování vypouštění oxidu uhličitého, které provádí Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA).

Nejhorší na celé republikánské platformě je však to, že jí nepsal Trump – pomatené a rozporuplné burácení republikánských lídrů je kolektivní prací. Alespoň se nám tím něco vyjasnilo. Ačkoliv se Trump chlubí svým bohatstvím a snaží se ukázat jako přítel obyčejných lidí a zároveň odpůrce korporací, v každé části manifestu jeho platformy korporace vyhrávají. Přečíst jej znamená pochopit, kde leží pravda a kdo nám lže.

Mimochodem, manažeři z Trumpových firem nesdílí názor, že změny klimatu jsou výmysl. Lidé z Trumpem vlastněného golfového hřiště v Irsku žádají o povolení pro stavbu zdi, která nemá chránit před Mexičany, ale před rostoucí hladinou moří, erozí půdy a přívalovými dešti, které jsou podle žádosti Trumpovy firmy způsobeny, světe div se, změnou klimatu. Když si můžete zaplatit vlastní záchranu, koho by zajímalo dalších sedm miliard lidí?


Média v srdci systému

Není to tak, že by média nepokrývala názory obou platforem na krizi ohrožující budoucnost lidstva. Avšak většinou je odsouvají do pozadí, zatímco nedůležité banality plní úvodní stránky. V médiích se setkáme se spoustou předsudků, avšak nejdůležitější z nich je předsudek vůči významnosti některých témat. V Británii média naprosto selhala, když měla konfrontovat Cameronovy sliby o ekologizaci s jeho skutečnými (šokujícími) činy v premiérském křesle.

Jeho následovnice Theresa May sice do svého kabinetu jmenovala několik hrozných lidí, avšak nový ministr pro průmysl a změny klimatu Nick Hurd, jediný odpovědný mezi ostatními kašpary, celému problému zdá se rozumí a ví, co dělá. Zásadním problémem však je, že následky jeho případného politického neúspěchu jsou neskutečně malé.

Předstírat, že noviny a televize jsou v podobných tématech nestrannými arbitry, znamená ignorovat jejich pozici ve zkorumpovaném jádru celého systému. Na letošních kongresech dvou amerických hlavních stran kupříkladu dostaly noviny Washington Post, Atlantic a Politico zaplaceno Americkým ropným institutem, aby uspořádaly sérii debat o změnách klimatu, kde byli zastoupeni výhradně klimaskeptici. Tužka může být mocnější než meč, ale naditý měšec je stále mocnější než tužka.

Proč bychom vlastně měli věřit nadnárodním korporacím, že nám budou říkat pravdu o nadnárodních korporacích? Když nás nedokážou informovat o mocenských strukturách, ve kterých jsou samy zakleštěny, jak nás vůbec můžou informovat o čemkoliv?

Jestli se celosvětové klima skutečně zhroutí, největší zodpovědnost za to neponese doprava, farmaření, zemní plyn, ropa, ba ani to uhlí. Každý z těchto průmyslů se může chovat jenom, tak jak se chová, posouvat nás směrem k planetárnímu kolapsu, byť s podporou veřejnosti. Problém začíná u průmyslu, který jim vědomě či nevědomě tuto podporu získává. Je to průmysl, ve kterém pracuji i já.


Z anglického Guardianu: The climate crisis is already here – but no one’s telling us preložil RADEK KUBALA. Text vyšiel 4. augusta 2016 Deníku referendum.

 

 
 

energoplan3